Jiří Žáček 

Co právě dělám

Co jsem dělal v létě 2021

Užíval jsem si letních prázdnin jako zamlada – i s pobytem u moře.

Do slovinského Piranu jsem se vypravil s dcerou Markétou, zetěm Honzou, vnučkami Johanou a Terezou a s vnukem Jakubem. Vlastně oni se tam vypravili se mnou. Jak dlouho jsem tam nebyl? Čtvrt století?

Proč zrovna Piran? Protože je to nejkrásnější město Jadranu. A nejúžasnější na něm je oválné Tartiniho náměstí s malými koloběžkáři a bicyklisty, čutálisty a baletkami, obklopené sedmi či osmi kavárničkami a korunované impozantní katedrálou sv. Jurije.

Piranští domorodci jsou napůl Taliáni, takže jsou vstřícnější, živější a veselejší než Češi. Ten krásný kousek země s mořem i s Alpami jim můžeme závidět.

Piran s 3 tisíci trvale žijícími obyvateli má ovšem i divadlo, několik muzeí a galerií, mořské akvárium a malebný přístav, kde kotví zdejší rybáři i jachty turistů. Automobil můžete (musíte) odstavit před městem na velikánském parkovišti. Piran patří chodcům. Uličky jsou tak úzké, že si se sousedy z protějšího domu můžete podat ruku. Nebo si s nimi připít.

Turistů je tu v sezóně jako psů – totiž desetkrát víc než psů. To je skromný odhad. A koupat se dá vlastně všude, na nábřeží před restauracemi a hotely, a také za městem, kde jsou k vidění i naháči.

Bohužel i u moře běží čas stejně bezhlavě jako všude, a tak náš prázdninový pobyt skončil dřív, než bychom chtěli.

Vzhůru do českého blázince!

Dva dny po návratu do Čech jsem v Balbínově poetické hospůdce spolu s písničkářem Slávkem Janouškem křtil naše společné CD Učitel Žáčkovi / Žáček učiteli.

Nabito nebylo, ale atmosféra byla přátelská a inspirativní, takže jsem Slávkovi aspoň přizvukoval. Ale bez hlasivek si nijak zvlášť nezařečníte.

Když mi kamarád Karel z Valašska poslal mejl „Včera jsem našel 150 hříbků“, řekl jsem si: v Sudetech přece porostou taky – a rostou!

Při houbaření se člověk učí mít radost z maličkostí, což je – jak tvrdí moudří klasikové – základ umění být šťastný. Ať se vám to daří!