Jiří Žáček 

Jak Bůh stvořil Divoké víno

Zpočátku byla Země nesličná a pustá, prostě nuda a fujtajbl, a tak si Hospodin řekl, že je načase stvořit Klub Mladá poezie. Tím úkolem pověřil Luďka Hesse a Mélu Michálka, a to se přihodilo na jaře léta Páně 1964 v pražské Libni. Kdo u toho nebyl, ten se tu radostnou zvěst dozvěděl z bájných vyprávění moudrých starců. Mladí nadšenci plod svého ducha pilně zalévali absintem, vínem a francovkou a zahřívali dívčími půvaby, a tak se Mladá poezie okotil a přivedla na svět Divoké víno, pod jehož peroutky se slétli zneuznaní géniové všech generací, ras i sexuální orientace. A Hospodin se poplácal po zádech a pravil: Krucinálfagot, nezasloužil bych si nejvyšší kosmický metál?! - A jak to bylo doopravdy, to vám ochotně prozradí zasloužilí zakladatelé Hess s Machálkem. Já u toho nebyl, přidal jsem se až po půl roce, zato jsem se zúčastnil oslavy padesátin Divokého vína, kterou uspořádal 19. září 2014 samozvaný šéfredaktor Luděk Hess na své koňské farmě, kam se dostavil tým veteránů, kteří se dožili: Petr Cincibuch, Méla Machálek, Pavel Hudec Ahasver, Jaroslav Holoubek, Václav Bárta, Karel Sýs a já. Nedorazili, aniž se omluvili, Václav Hrabě, Ladislav Landa, T.R.Field a mnozí další miláčci bohů, kterým jsme věnovali něžnou vzpomínku. Na té pánské jízdě se nepronášely důstojné projevy, místo nich jsme, posilněni dobrým vínem, psali rozpustilé verše na sličné múzy, abychom vzdali hold věčně mladé poezii, a k tomu nám zpíval Richard Sacher a na kytaru preludoval Daniel Krob. A než jsme se na křídlech, jež nám při těch vylomeninách vypučela, rozletěli do svých domovů, slíbili jsme si navzájem, že za dalších 50 let se zase všichni sejdeme na oslavě stého výročí založení Divokého vína. Už aby to bylo! Vivat!

Jiří Žáček