Jiří Žáček 

Ukázky – prózy

Život je příliš krátký, než abychom ztráceli čas čtením špatných próz. A co je dobrá próza? Nic jiného než báseň, která není psaná ve verších, ale podržela si všechny přednosti poezie: stručnost, hutnost, obraznost, kontrapunkt vášně a intelektu.

Jak jsem potkal
mořskou pannu

(2005)

Jak jsem potkal mořskou pannu

Jako kluk jsem miloval cirkusy a poutě. Klidně jsem mohl užít plurálu, neboť i mí kamarádi a vrstevníci ožívali v očekávání báječných senzací, kdykoli karavana pestrobarevně pomalovaných maringotek vtrhla do ospalého jihočeského městečka a přivezla sem vůni dálek a dobrodružství. Že přijela pouť, poznali by i slepí: ampliony od rána do večera vyhrávaly na plné pecky exotické šlágry, árie a kuplety.

A těch atrakcí nabízejících se našim smyslům, nezhýčkaným televizí, videem ani počítači! Kolotoče, i ty nejpomalejší, fičely nadzvukovou rychlostí a děvčatům vlály sukně, až výskala vzrušením. A také proto, že jsme jejich nožky ostřelovali z praků kamínky a skobičkami. Pravý Turek pravou tureckou šavlí osekával špalek pravého tureckého medu a odlétající úlomky zručně lapal a balil do papíru. Poctivá ruční práce, žádné hygienicky balené kvádříky jedlého polystyrénu jako dnes. Černovlasé a černobrvé krásky ve střelnicích vystavovaly na pultech své bujné půvaby a ležérně nabíjely vzduchovky s ťuknutými muškami čerstvě ochmýřeným mladíkům. My dosud neochmýření jsme raději žasli nad dvouhlavým teletem v muzeu kuriozit a obdivovali holohlavého obra, šampióna tří kontinentů, jenž hravě ohýbal podkovy a pokládal na lopatky kurážné dobrovolníky v zápase ver stylu chyť jak můžeš.

Největší, nejobdivuhodnější pouťovou atrakcí však pro nás byla mořská panna. Před omšelým stanem s jejím vyobrazením přecházel kníratý mužíček v námořnickém triku a do trychtýře dlaní vyvolával:

V našem stanu máme vanu
a v ní pravou mořskou pannu.
Ač má ocas velrybí,
jinak jí nic nechybí!

Okolo vyvolávače rostl hlouček zvědavců, přilákaný nejspíš opakovaným dovětkem, že mořská panna bude ke spatření tak, jak ji Pánbůh stvořil. Náš zájem byl spíše badatelský než erotický, ale měli jsme smůlu. Produkce byla do 15 let nepřístupná, a tak jsme aspoň okouněli kolem, až sed na nás přece jen usmálo štěstí. Chvíli poté, co diváci opustili stan, vyšel mužíček zadním vchodem s najádou v náručí, posadil ji na schůdky nejbližší maringotky a někam spěšně odkráčel. Byla božská: napůl žena, napůl ryba.

„Šmírujete, cucáci?“ našpulila rty a pak už smířlivěji dodala: „Chcete čouda?“ Choulila se do modrého župánku, z něhož dole vyčuhoval šupinatý rybí ocas, a zapalovala si cigaretu. Odvážili jsme se přijít blíž. Zaskočilo nás, že mluví česky, a otázali jsme se, jestli je vážně opravdová mořská panna. „To si pište,“ pravila přesvědčivě, „ale dneska už spíš mořská než panna, když jsem máma od dvou dětí.“ zajímalo nás, jestli její děti mají také rybí ocas. „To by tak ještě scházelo,“ zasmála se. „Ale už radši plavte, můj korzár to nevidí rád, když se vybavuju s cizíma chlapama!“

Od té doby jsem žádnou mořskou pannu nespatřil. Občas zabloudím na pouť a je mi teskno. Není tam k vidění žádný Turek, žádný šampión tří kontinentů a hlavně žádná mořská panna. Pouze všemožná vznášedla, otáčedla, natřásadla a padadla. Kam se poděly mořské panny? Zoologové jejich existenci popírají, hovoří nanejvýš o mořských kravách. Nevěřte jim. Mořské panny musejí existovat. Ať sebou genetičtí kouzelníci hodí a nějaké naklonují už kvůli malým klukům. Je přece jasné, že mořská kráva při nejlepší vůli nemůže nahradit mořskou pannu.

Chvála husího brku

Vnučky zhlédly několik dílů TV seriálu o statečných obrozencích a nejvíc je zaujalo, čím vlastně ti zapadlí vlastenci psali. Ani na počítači, ani na psacím stroji, ani propisovačkou, ani násadkou s perem – oni psali husím brkem! A tak jsem z výletu na Šumavu přivezl pár husích per, upravil je nožem, aby se s nimi dalo psát, a pak jsme si to vlastnoručně vyzkoušeli.

Panečku, to je jinačí zážitek než psaní na počítači! Do počítače za chvilku nabušíte hromadu slov a každý překlep jednoduše opravíte, kdežto husí brk vyžaduje pečlivě vykroužit každé písmenko, a když vám ujede ruka, už se to nedá napravit, anebo jen obtížně. To si pak člověk rozmyslí zapisovat hlouposti a nesmysly! Nevěříte? Věřte.

Zkuste psát husím brkem, naučíte se tak jako staří dobří zapadlí vlastenci užívat slova poctivá, smysluplná, ryzí. Přestanete se podílet ne velkoprodukci žvástu, toho toxického civilizačního odpadu, což je hodno úcty. A když budete mít štěstí na brky z obzvlášť inteligentní husy, možná dokonce napíšete něco geniálního.

Chůze lesem

Nohama nás moudrá Matka Příroda neobdařila proto, abychom měli čím šlapat na pedály auta – nohy jsou stvořeny pro chůzi lesem.

Vyzkoušejte si to, uvidíte sami.

Chůze lesem není turistický cval na čas, ani vojenský pochod po předem stanovené trase na cílovou kótu. Zapomeňte na čas a cíl, otevřete oči, uši, nozdry a póry, staňte se divochy a nechte se vést neomylným instinktem lesních zvířat. Les je chrám volnosti, poslední útočiště posledních svobodných bytostí, náš ztracený domov; každá buňka mého těla to ví. Najdete v sobě sílu aspoň na půl dne strhnout ze své duše svěrací kazajku zvyku, abyste zázračně ožili?

Chůze lesem je návrat domů, do světa dávných pohádek, pověstí a mýtů, do časů posvátných pramenů, hájů a hor, střežených lesními bohy a démony. Všechny lesy světa jsou jen jeden jediný les, který ignoruje úprk roků a staletí, zná jen střídání ročních období a je pořád stejně mladý jako při stvoření světa. Proto v něm můžeme potkat vlky i jednorožce, hejkaly, skřítky a rusalky, dodnes v něm přebývá čaroděj Merlin, zbojník Robin Hood, silák Bivoj s kancem na hřbetě i lidský žabáček Mauglí.

Ale i ten, kdo z tajuplné lesní říše nespatří vůbec nic, poněvadž má v očích pragmatický zákal a v lesním hvozdu vidí jen tolik a tolik kubíků dřeva, se vrátí z lesa jako vyměněný. Les je biologická elektrárna, kde se můžete dobít životodárnou energií.

Projděte se lesem, dokud ještě jsou lesy, dokud vás nohy unesou a dokud je chůze lesem zdarma.

Desatero svátečního řidiče

1. Automobil může být poruchový, ale na rozdíl od člověka nemůže být blbý.
2. Přednost má ten, kdo má silnější vůz. V případě stejně silných vozů má přednost ten, kdo má silnější nervy.
3. Nejkratší cesta od startu k cíli bývá nejčastěji objížďka.
4. Tvůj vůz je ze všech nejlepší, ale zasloužil by lepšího řidiče.
5. Nejnebezpečnější je řidič v klobouku. Jeho reakce nedokáže nikdo předvídat. Jsi-li řidičem v klobouku ty sám, nemáš se čeho obávat.
6. Předběhne-li tě za jízdy kolo tvého vozu, začni se modlit.
7. Nikdy nepouštěj k řízení manželku. Řídí-li mizerně, zešedivíš hrůzou, řídí-li bravurně, získáš komplex méněcennosti.
8. Na rozdíl od spánku v posteli je spánek za volantem krajně nezdravý.
9. Dopravní policii v trabantu neujedeš.
10. Přeběhne-li ti přes cestu černá kočka, nevzrušuj se. Přeběhne-li ti přes cestu bílý mamut, zastav a počkej, dokud nevystřízlivíš.